Mikuláš, pouze svátek pro děti. Nebo už ne???

Mikuláš je brán jako den určený pouze dětem. Je to tak správně nebo ne? Principem tohoto svátku je trochu postrašit dětskou dušičku a ukázat ji, že by měla být hodná. Sice v nynější době už návštěvy Mikuláše, čerta a anděla upadají, ale zakončení zůstává stále stejné. Děti vždy po básničce či písničce dostanou sladkosti, ovoce a někdy dokonce i uhlí nebo brambory jako znak, že zlobili.

Pamatuji si své dětství, kdy mě strašili, že mě čert odnese a já jsem se potom hodně bála. Byl to pro mě strašící den a většinou jsem se těšila až bude vše za mnou. Vždyť je to bráno jako den zhodnocení poslušnosti za cely rok. Sice jsem jako dítě byla hodná a snaživá, ale i přes to všechno jsem měla strach. Co když se čert poplete nebo jsem něco dělala špatně a on usoudí, že si mě odnese?

Ano, v dospělosti už to vypadá jako naivní představa.

Jenže jako děti máme úplně jinou představivost a mnohým věcem věříme. Z jedné stránky je krásné, jak naše představivost dokáže pracovat a věřit mnoha věcem, protože ještě nejsme dostatečně znalí, jak tento svět funguje. Naopak z druhé stránky uvěříme lehce kdečemu a může to v nás vyvolávat obrovské strachy. Proto bychom neměli podceňovat sílu myšlenek.

[content id=452][/content]

Když později vyrosteme, tak si uvědomíme, že Mikuláš a vše okolo není tak úplně pravda. V pozdějším věku už vidíme tento den jen jako svátek, kdy dostaneme něco dobrého. A nakonec, když se z nás stanou dospělí lidé nebo se odstěhujeme, tak mohou nastat dvě situace:

[content id=468][/content]

Mně se zadařilo zůstat v té druhé skupině. Přijde mi krásné, když se lidé obdarují něčím dobrým a udělají si radost. Ale je v tom jeden háček. Teda alespoň v mém případě. A to takový, že věci, které dostanu, tak jsou téměř pořád stejné jako pro malé dítě.

Myslíte si, že bychom v dospělosti měli dostávat to samé? Podle mého názoru i my se vyvíjíme, stejně jako naše chuťové buňky. Sice jako malé děti jsme měli rádi, když jsme dostali velké množství dobrůtek, ale s postupem času si uvědomíme, že již nezáleží jen na kvantitě. Začínáme si uvědomovat rozdíl mezi kvantitou a kvalitou.

V dospělosti bychom měli nalézt svůj vlastní správný poměr kvantity a kvality. Jednu z efektivních metod pro nalezení tohoto poměru můžete nalézt v eBooku Cesta do sladkého domova. Třeba já osobně upřednostňuji převážně kvalitu.

Po pár letech dostáváni v dospělosti jsme se s manželem shodli, že i my začneme lidem dávat mikulášskou nadílku. Ale ne v běžném podání. Spíše v podání, aby to obdarované osobě udělalo radost.

Krásným příkladem je moje mamka, která nemá ráda sladké. Tudiž sladké dárky nejsou pro ni vhodnou volbou. Místo toho ji více potěší salámy nebo svíčky, se kterými si může zpříjemnit domov během vánočních svátků. A co muži? Je pro ně nejlepší volbou sladké? Co když je více potěší nějaká láhev alkoholu? Ale když už sladké, tak proč ne nějaké neobvyklé? Už v listopadu můžeme nalézt v obchodech velké množství různých limitovaných mikulášských sladkostí, které přes rok nekoupíme.

Tento jiný úhel pohledu na mikulášskou nadílku v nás může opět zažehnout zvědavost „Čím mě letos obdaruje Mikuláš?“ Tato otázka už ve mě vyvolává velké natěšení, co večer dostanu. Nemluvě o zvědavosti, jak velkou radost mi letos Mikuláš udělá.